Jak nakládat s knihovními dokumenty při rušení knihovny - vyjádření Ministerstva kutury ČR z 9. 12. 2015
Knihovní zákon ve svém § 17 neřeší výslovně a jednoznačně, jak v případě rušení knihovny postupovat ohledně "běžných" knihovních dokumentů, tedy těch, které nejsou součástí historického nebo konzervačního fondu. Domnívám se však, že provozovatel knihovny nemůže s těmito dokumenty naložit libovolně, ale že musí postupovat podle § 17 odst. 3 písm. a) knihovního zákona: nabídnout je primárně provozovateli jiné knihovny téhož druhu, a to ke koupi, tedy za úplatu. Zde využívám právní interpretační argument e ratione legis (neboli: vycházím z účelu knihovního zákona): účelem knihovního zákona je pokud možno uchovat knihovní fond, již jednou vybudovaný a zkatalogizovaný, a předat jej jiné knihovně pro případ, že se určitá knihovna ruší. Ke splnění tohoto účelu byl měl provozovatel rušené knihovny nabídnout "běžný" knihovní fond, resp. knihovní dokumenty, jiné knihovně téhož druhu. Pokud se nenajde taková knihovna, měl by provozovatel rušené knihovny nabídnout knihovní dokumenty knihovně, která je součástí školy (ve smyslu zákona č. 561/2004 Sb.). Pokud není ani taková knihovna, může provozovatel rušené knihovny nabídnout "běžné" knihovní dokumenty jakémukoli jinému zájemci, a pokud se nenajde žádný zájemce ochotný tyto knihovní dokumenty koupit, může provozovatel rušené knihovny tyto dokumenty darovat (komukoli) nebo je může zlikvidovat.
Knihovní zákon neřeší, jakým způsobem má být nabídka ke koupi podle § 17 odst. 3 knihovního zákona provedena, každopádně musí jít - z hlediska občanského zákoníku - o nabídku na uzavření kupní smlouvy. V nabídce by tedy měly být především určeny nabízené knihovní dokumenty a jejich nabídková cena. Jakou formou bude nabídka učiněna, knihovní zákon neřeší. Jako nejpraktičtější se mně osobně jeví nabídka prostřednictvím knihovnické konference nebo prostřednictvím webových stránek daného provozovatele rušené knihovny, u specializovaných knihoven si dokážu představit i přímou nabídku jiným knihovnám téhož zaměření. Jsou i jiné možné postupy, například nabídka prostřednictvím tzv. Centrální adresy (www.cadr.cz) - je na provozovateli rušené knihovny, jaký postup zvolí.
Nechci se pouštět do obsáhlého výkladu nového občanského zákoníku (č. 89/2012 Sb.), leč přesto připomenu jeho § 562 odst. 1. Podle ustanovení nového občanského zákoníku (č. 89/2012 Sb.), § 562 odst. 1. platí, že písemná forma právního jednání je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Jinak řečeno: jestliže provozovatel rušené knihovny se obrátí na jiné knihovny téhož druhu s nabídkou na koupi knihovních dokumentů prostřednictvím e-mailu nebo prostřednictvím elektronické konference, jde o právně relevantní nabídku (pokud je v ní identifikován nabízející provozovatel rušené knihovny, nabízené knihovní dokumenty a jejich nabídková cena).
Jiří Klusoň
právník odboru umění, literatury a knihoven
Ministerstvo kultury