TZ: Moravská zemská knihovna v Brně připravuje k vydání unikátní dokument – vězeňský deník Jana Zahradníčka

 TISKOVÁ ZPRÁVA

Moravská zemská knihovna v Brně
připravuje k vydání unikátní dokument – vězeňský deník Jana Zahradníčka

Moravská zemská knihovna v Brně ve spolupráci se synem básníka Jana Zahradníčka a za ediční spolupráce doc. Jana Wiendla pracuje na vydání souboru textů, které významným způsobem rozšíří naše vědomosti o závěrečné fázi tvorby jednoho z nejvýznamnějších českých básníků 20. století. Záštitu nad vydání publikace „Jan Zahradníček z. č. 1870 – Verše –„ převzal ministr kultury České republiky pan Daniel Herman.

Historie Zahradníčkových veršů, které představují i z hlediska české vězeňské poezie 20. století unikát, je více než dobrodružná. Dobře známá je například záchrana veršů, jež vznikaly po básníkově zatčení v červnu 1951 a odsouzení v politickém monstrprocesu v červenci 1952 a které si Zahradníček mohl poprvé – spíše konspirativně a s velkým rizikem – zapsat na útržky papírů a vězeňských formulářů v době svého pankráckého věznění. Tyto texty z věznice vynesl dozorce Václav Sisel a básně zakopal na zahradě. V době „pražského jara“ je předal Zahradníčkovu spoluvězni z pankrácké věznice, prozaiku Františku Křelinovi. Básně, které tvoří základ sbírky Dům Strach (z let 1951–1956), předal Křelina Památníku národního písemnictví. V roce 1999 byly ve svazcích StB v Pardubicích nalezeny rukopisy dalších Zahradníčkových básní, které zapsal tajně ve věznici na Mírově a které jsou téměř totožné s verši Domu Strach. Právě tento nález vedl editory Zahradníčkova básnického díla v České knižnici v roce 2000 Mojmíra Trávníčka a Jitku Bednářovou ke konstatování, že sbírky z vězeňského období jsou celky otevřené, neboť mohou být nalezeny další texty, které celkový obraz vězeňské poezie Jana Zahradníčka rozšíří (což předpokládal už předtím Bedřich Fučík).

Nález v archivu věznice v Leopoldově v březnu 2016 do jisté míry tuto skutečnost stvrzuje. O existenci „leopoldovského sešitu“ se Jan Zahradníček zmínil své manželce bezprostředně po svém propuštění v květnu 1960; o jeho vydání Marie Zahradníčková po básníkově smrti dvakrát (v říjnu a listopadu 1960) žádala správu leopoldovské věznice, odpovědí jí však bylo omluvné konstatování, že sešit byl s největší pravděpodobností po básníkově propuštění skartován. Jak se však vyjádřila vedoucí archivu Sboru vězeňské a justiční správy v Leopoldově Andrea Kristová, sešit byl nejspíše díky aktivitě dozorce, jehož jméno bohužel neznáme, z materiálu připraveného ke skartaci vyňat a uložen do archivních fondů, kde zůstal po léta ukryt.

Jedná se o sešit s černými zpevněnými deskami (výrobce – poněkud krutá ironie osudu – Brněnské papírny, Brno) nadepsaný: Jan Zahradníček z. č. 1870 – Verše –. Sešit se žlutošedou předsádkou a s linkovanými listy má rozměr 28,5 x 20,5 cm, verše jsou psány černou tuší, vpisky a korektury textu jsou dány tužkou. Na předsádce je vepsána informace o povolení držení sešitu velitelstvím leopoldovské věznice, jsou tu uvedena data 4. VI. 1958 a 29. 10. 1958 s podpisy náčelníka věznice a pověřeného pracovníka vězeňské stráže. Sešit má 40 paginovaných linkovaných listů, z toho 32 popsaných.

Leopoldovský sešit veršů představuje významný textový pramen umožňující zpřesňování našich stávajících poznatků o vězeňské básnické tvorbě Jana Zahradníčka. Stejně tak se jedná o jedinečnou manifestaci tvůrčího aktu a lidského postoje Jana Zahradníčka v době jeho nejtěžší životní zkoušky. Z našeho pohledu pak představuje hodnotu nejenom literárního, ale široce kulturního významu.

Kontaktní osoba: Prof. PhDr. Tomáš Kubíček, Ph.D., Tomas.Kubicek@mzk.cz