Podrobná historie MZK

Počátky odborné knihovny v Brně, jako v metropoli moravské země, jsou spojeny s hospodářským rozmachem organizovaným ze strany státu koncem 18. století. Záměrem vlády císařovny Marie Terezie byla podpora rozvoje zemědělské výroby a k tomu měly sloužit nově vzniklé hospodářské společnosti. Již v roce 1770 byla v Brně ustavena Společnost pro hospodářství a svobodné umění (Gesellschaft des Ackerbaues und der freien Künste). Úkolem sice bylo zejména provádění zkoušek hospodářského úřednictva a jejich imatrikulace, je však pravděpodobné, že ke svému účelu soustřeďovala i odborné knihy.

Od sedmdesátých let 18. století vzniklo v Brně několik hospodářských společností, z nich se postupně vyvinula ta nejvýznamnější, Moravskoslezská společnost pro zvelebení orby, přírodovědy a vlastivědy (k. k. mährisch-schlesische Gesellschaft zur Beförderung der Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde). Šlo o organizované seskupení složené především z představitelů šlechty a v rámci této společnosti se rozvíjela i knihovna. Sbírka knih však tvoří knihovnu až v případě, je-li odborně uspořádaná a organizovaná. K tomu došlo s určitostí roku 1808, jak dokládá hlavní inventář všech sbírek společnosti, v němž je k datu 6. července 1808 evidována první kniha J. L. Fischera o aklimatizaci cizích rostlin. Již od roku 1806 však existují doklady o tom, že Hospodářská společnost objednávala pro svou potřebu řadu zahraničních časopisů. Jde o nový počátek organizovaných snah o hospodářský rozvoj Moravy, neboť přelom století byl ve znamení válečných událostí a jejich negativních důsledků: bitva tří císařů v nedalekém Slavkově v prosinci 1805 znamenala vyplenění země a Brno samotné obsadil nakrátko Napoleon se svými vítěznými vojsky.

Po celé 19. století představovaly dary jednotlivých knih i celých sbírek hlavní způsob, kterým knihovna rostla. V rámci Hospodářské společnosti došlo v roce 1818 k založení Františkova muzea a jeho organizátoři vyzvali představitele veřejného života k pomoci při vytváření sbírek a tím také knihovny.

Mnozí donátoři spojovali dary knih s podmínkou širšího zpřístupnění knihovny, která zpočátku sloužila jen členům Hospodářské společnosti. Sice již z roku 1815 byl publikován záměr vytvoření veřejné knihovny v Brně, která by sloužila zvláště pro potřeby zemědělců a hospodářských úředníků, ale společnost si své privilegované postavení uhájila. Štěstím bylo to, že do Brna přišel ze slezského Těšína Albín Heinrich, do té doby správce tamější Šeršníkovy veřejné knihovny. I když byl kustodem celého muzea, dával sbírkám knihovny přednost a zpracoval postupně tři lístkové katalogy a to pro obory přírodovědecký, dějepisný a ekonomicko-technický. Nástupcem Heinricha se stal Moriz Trapp, jenž věnoval knihovně ještě větší pozornost a zasloužil se o vydání tištěného katalogu, který vycházel od roku 1868 a postupně k němu vyšlo až do roku 1896 ještě 8 dodatků.

Mezník ve vývoji představuje datum 11. prosinec 1883, kdy veřejnost získala bezplatný přístup a mohla používat knihovnu i jiné sbírky muzea. Ze spolkové knihovny se stala knihovna veřejně přístupná a rozsah tehdy představoval na 45 tisíc jednotek. Zemský sněm následně projednal návrh stálé zemské subvence. Byl to první krok k vytvoření zemského statutu knihovny a pravidelný roční příspěvek dovolil zřídit i čítárnu a přibrat další pracovní sílu v osobě Wilhelma Schrama – ten se stal i prvním ředitelem knihovny poté, co se v roce 1899 odloučila od muzea a stala se samostatnou Zemskou knihovnou moravskou. První univerzální katalog knihovny sestavili Moriz Trapp a Wilhelm Schram. Vycházel v letech 1868–1896 a podchytil 16 241 titul.

Začátek 20. století přinesl knihovně novou sídelní budovu. Hospodářská společnost ve svých prvních počátcích sídlila v paláci hraběte Kaunice na Velkém náměstí (nynějším náměstí Svobody) a později v domě starohraběte Salma. Od počátku 19. století byla knihovna umístěna v dietrichstejnském paláci, resp. v sousedním biskupském dvoře na Zelném trhu. Osamostatnění knihovny bylo důvodem k hledání nového místa pro knihovnu a toho se jí dostalo v Zemském domě II, který byl postaven a zpřístupněn v roce 1907 na Žerotínově náměstí 3/5. Knihovna jako zemská instituce tak získala na tehdejší dobu velice vhodné umístění. Zabírala levé křídlo Zemského domu, kde byla zřízena studovna se sedmdesáti místy, půjčovna, výstavní sál a poměrně rozsáhlé skladiště. Přestěhování však mělo i své stinné stránky, to když byla provedena delimitace se Zemským archivem, který získal od Františkova muzea rozsáhlou sbírku středověkých rukopisů výměnou za sbírku mincí a jiných muzejních předmětů. Knihovna tak byla ochuzena o cennou sbírku literárních rukopisů. Jako zemská instituce získala knihovna možnost pravidelného růstu, který jí zaručoval zemský rozpočet vyčleněním prostředků na nákup knih, inventáře, i jistotu pro personál. Zatímco na přelomu století měla knihovna okolo čtyř tisíc návštěv ročně, po přestěhování bylo v roce 1908 zaznamenáno 16 420 návštěv, roku 1909 to bylo 21 237 návštěv a tento vzestup pokračoval až do vypuknutí války. Podobně se vyvíjel i rozsah knihovního fondu. Koncem roku 1898 měla knihovna 20 717 děl a po přestěhování v roce 1908 již 36 310 děl ve více než sto tisíci svazcích. V prvních deseti letech samostatného působení knihovny, tedy do roku 1918 tak vzrostl knihovní fond o 42 %.

Po vytvoření samostatného československého státu se naplnilo dlouholeté úsilí směřující k založení druhé české univerzity. Zákonem ze dne 28. ledna 1919 byla zřízena v Brně Masarykova univerzita s fakultami filozofickou, lékařskou, právnickou a přírodovědeckou. Pro tuto novou státní vzdělávací instituci mělo za úkol ministerstvo školství a národní osvěty zřídit vědeckou knihovnu, bez níž by byla činnost univerzity nemyslitelná. Ministerstvo se shodlo s názorem, že není třeba zřizovat v Brně druhou encyklopedicky zaměřenou knihovnu a základem státní knihovny by se mohla stát stávající Zemská knihovna moravská. Nastal postupný proces postátnění zemské knihovny, který byl ukončen až 23. května 1923.

Postátnění knihovny se neprojevilo jen změnou názvu na Zemskou a univerzitní knihovnu, ale znamenalo její prudký rozmach. V zásadě bylo na knihovnu pohlíženo jako na sbírku literárních dokumentů národního života a současně jako na výchozí zdroj informací pro všechny obory současného působení. Univerzitní knihovnou se stala zemská knihovna podle vzoru pražské a bratislavské knihovny, stejný prospěch jako univerzita z ní měly mít i ostatní brněnské vysoké školy a další odborná veřejnost.

Už od roku 1919, po ustavení univerzity a otevření její lékařské a právnické fakulty, provádělo ministerstvo praktické kroky k rozšíření knihovního fondu, a to nejen přidělováním každoročně poměrně vysokých dotací, ale také organizováním nákupů celých knihovních sbírek.

Zatím co prostorové problémy knihovny byly na samém jejím počátku úspěšně vyřešeny umístěním do Zemského domu, změnou jejího určení po vzniku univerzity se však ukázalo, že tady spočívala její největší slabina. V roce 1922 měla všeobecná studovna kapacitu 98 míst, dále byla v knihovně profesorská studovna, výstavní sál,šatna, sedm kanceláří a pět místností skladišť. Velkou naději vkládala knihovna do prostor v nově postaveném Zemském domě III, který byl dokončen v roce 1925 a navazoval na prostory knihovny, ale požadavky zemské samosprávy nebyly ze strany státu dostatečně a včas uspokojeny a zemský výbor rozhodl o pronájmu nových prostor ve prospěch kavárny. Po četných žádostech o rozšíření knihovny v rámci stávajícího Zemského domu II dospěl zemský úřad k závěru, že je naléhavé, aby prostorové potřeby knihovny byly řešeny novostavbou a v tom smyslu mělo vedení knihovny připravit požadavky. Záměrem se zabývali architekti Alois Dryák a Bohuslav Fuchs. V březnu 1931 posoudila stavební komise ideové návrhy na novou budovu knihovny a vybrala projekt B. Fuchse, jednoho z našich nejvýznamnějších architektů. Nástup hospodářské krize však realizaci stavby znemožnil. Když v roce 1935 vypršela kavárně desetiletá nájemní smlouva v Zemském domě III, byly získány její prostory pro knihovnu a tím nejpalčivější problémy byly vyřešeny.

Rok 1935 byl pro knihovnu významný nejen tím, že knihovna dostala nové prostory pro veřejnost (půjčovnu, všeobecnou studovnu s 234 místy, profesorskou studovnu s 24 místy, čítárnu časopisů s 32 místy) v Zemském domě III, ale nová vládní vyhláška přiznala brněnské knihovně právo povinného výtisku publikací vydaných v zemi moravskoslezské. Poprvé bylo přistoupeno k revizi knihovního fondu, jíž bylo zjištěno, že k datu 31. 12. 1936 měla knihovna 371 002 svazky. Úspěšný růst služeb a činností knihovny byl zastaven na podzim 1938 v důsledku válečných událostí; průvodním jevem okupace bylo, že studovny zely téměř prázdnotou a veškerý život se soustředil do půjčovny. Záhy po osvobození Brna se však pravidelná činnost knihovny opět obnovila, k jejímu znovuotevření pro veřejnost došlo 22. května 1945.

Zásadní organizační změnou bylo vytvoření sítě vědeckých knihoven. Dne 1. listopadu 1958 se sdružily tři do té doby samostatné knihovny – Univerzitní knihovna, Státní pedagogická knihovna a Státní technická knihovna do nově ustavené Státní vědecké knihovny. I když postupně došlo k vnitřní integraci těchto knihoven sloučením ekonomických a technických provozů, vůči veřejnosti působily nadále jako samostatné složky.

Státní technická knihovna vznikla již v roce 1900 jako samostatný ústav České vysoké školy technické v Brně. Funkci vysokoškolské knihovny plnila až do uzavření škol v roce 1939. Nejvýznamnější událostí její historie bylo její přestěhování do nové budovy techniky na ulici Veveří č. 95 v roce 1910, v níž působila po celé 20. století. V meziválečném období se staly součástí knihovny fondy Spolku inženýrů a architektů, Spolku čs. zeměměřičů či Elektrotechnického svazu a knihovna se postupně stávala veřejnou. Hospodářská a personální závislost na vysoké škole se stávala stále více brzdou jejího dalšího růstu a omezovala rozsah služeb a proto byl již v roce 1937 podán návrh na její odloučení od školy; realizován byl až 21. prosince 1945. Postátnění knihovny vytvořilo podmínky k systematickému budování fondu technické literatury. Od roku 1955 se knihovna stala centrem fondu norem a patentů a doplňkem soustavy vlastních katalogů se staly dokumentační kartotéky, obsahující záznamy článků publikovaných v domácích i zahraničních technických časopisech.

Státní pedagogická knihovna vznikla 11. listopadu 1921 spojením knihoven učitelských organizací a byla zpočátku součástí Společnosti pro výzkum dítěte. Původně byla umístěna v některých brněnských školách. V roce 1934 se knihovna přestěhovala do optimálních prostor budovy na ulici Solniční 12 a nesla název Ústřední pedagogickáknihovna. K postátnění knihovny došlo 22. června 1949, kdy se změnil i její název na Státní pedagogickou knihovnu. Jako knihovna budovaná zejména pro potřeby učitelů středních škol a studenty byla značně využívaná.

Společenské změny, které přinesl listopad 1989, obnovily snahy o řešení nedostatku prostor, které však byly dislokační komisí v rámci města vesměs odmítnuty. Stalo se však výhodou, že brněnská knihovna utvořila společně s Národní knihovnou v Praze, Slovenskou národní knihovnou v Martině a Univerzitní knihovnou v Bratislavě seskupení CASLIN (Czech and Slovak Library Network), pro které byl vybrán a s pomocí Mellonovy nadace zakoupen automatizovaný knihovnický systém ALEPH, jehož jednotlivými moduly se podstatně změnil způsob zpracovávání knihovního fondu a jeho využívání čtenáři. Automatizované zpracování úplného přírůstku knihovního fondu začalo rokem 1995 a v roce 1997 byla výpočetní technika zavedena i do půjčovního procesu, když u knižní literatury, vydané před rokem 1995 byla průběžně prováděna retrospektivní konverze. Zavádění výpočetní techniky však nemělo pro čtenáře příliš efektivní dopad, neboť v půjčovnách nebylo dostatek prostoru k instalování potřebného počtu počítačů. Návštěvnost knihovny v půjčovnách a ve studovnách byla rok od roku vyšší, což odpovídalo zejména narůstajícím počtům studentů vysokých škol, avšak ve stávajících prostorových podmínkách nebylo možné rozvíjet služby, jež by byly adekvátní zvyšujícím se požadavkům.

Zdroj: KubÍček, Jaromír. Moravská zemská knihovna v Brně 1808–2008 : Knihovní sbírky. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2008. 143 s. ISBN 978–80–7051–177–0