Cancel culture je pojem, který je v současnosti spojován především s woke kulturou a jejím odmítáním xenofobie, rasismu, transfobie apod. Pro konzervativce je pak důkazem existence cenzury a levicového pokrytectví. Nástroje kultury cancelování ale nejsou žádnou novinkou. Naopak jsou velmi tradiční – jen konzervativcům dosud vůbec nevadily. Na příkladu fungování literatury je lze představit jako soubor nástrojů k vylučování žen z veřejného a uměleckého života.
Mužská kontrola ženského hlasu má přitom nejen institucionální, ale taky neformální oporu a zahrnuje i zautomatizovaná estetická kritéria, což lze demonstrovat v konfliktu realismu a imaginativní postmoderny v devadesátých letech. Patriarchální cancel culture má zároveň hluboké kořeny, které popisuje feministická psychoanalýza.
