Koncepce nové knihovny

Vědecká knihovna patřila ve struktuře brněnských organizací vždy na významné místo. Její počátky jsou spojeny s rokem 1808, kdy tvořila součást Moravské hospodářské společnosti. Teprve po dalších deseti letech se v rámci této společnosti vytvořilo muzeum, jehož byla knihovna nadále součástí až do roku 1900, kdy vznikla samostatná instituce pod názvem Zemská knihovna moravská. Muzeum i s knihovnou se nacházelo v areálu biskupského dvora - Ditrichštejnského paláce. Země moravská však na počátku století staví druhý Zemský dům a s knihovnou, stejně jako se svým Zemským archivem, v této novostavbě počítá. Od otevření Zemského domu roku 1907 na Žerotínově náměstí 3/5 zabírala knihovna převážnou část přízemí, což bylo vzhledem k rozsahu knihovních fondů a služeb plně vyhovující.

Významné změny nastaly po roce 1918. V Brně vznikla univerzita a Zemská knihovna rozšířila zásadně své poslání, když v dohodě s Ministerstvem školství a národní osvěty přechází od země do správy státu, což vyjadřuje i změnou názvu na Zemskou a universitní knihovnu. Personál i fondy se více než zdvojnásobují a prostory knihovny pro služby v Zemském domě začínají být pro uživatele nedostačující. První signály, požadující řešení této situace, se ozývají na Výstavě soudobé kultury v roce 1928. V roce 1931 soutěž na výstavbu univerzitní knihovny obeslalo několik architektů, autorem nejzdařilejšího návrhu byl Bohuslav Fuchs. Moderní funkcionalistickou budovu navrhuje postavit v akademické čtvrti v sousedství Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Argumentace, zdůvodňující zahájení státní stavby jako příspěvku k řešení nezaměstnanosti v době hospodářské krize na počátku třicátých let, nestačila v tehdejší nepříznivé hospodářské situaci a jediným řešením pro knihovnu bylo její rozšíření do nového Zemského domu III. V tomto sousedním domě získala v roce 1935 knihovna prostory pro veřejnost - půjčovnu a studovny, a takto ji znají její čtenáři v podstatě dodnes.

V roce 1958 došlo ke sloučení Univerzitní knihovny s dalšími dvěma vědeckými knihovnami v Brně Státní pedagogickou knihovnou a Státní technickou knihovnou - v jednu společnou Státní vědeckou knihovnu; vůči veřejnosti nadále šlo o funkčně samostatné knihovny s vlastním doplňováním a zpracováním knihovního fondu a do značné míry vždy i s jiným okruhem uživatelů. Integrace knihovnických činností či služeb nebyla v nedostatečných prostorách nijak výrazně možná.

Rok 1989 představoval podstatné změny i ve vývoji knihovny. Knihovní fond narůstal od sedmdesátých let každým rokem v průměru o 50 tisíc jednotek, tj. cca 800 bm regálu a již od této doby každá ze tří knihoven, jež tvořily Státní vědeckou knihovnu v Brně, maximálně vyčerpala skladovací prostory v Brně a méně využívané fondy postupně vyvážela do odlehčovacích depozitářů. Změna vlastnických vztahů v důsledku restitucí přinesla rozsáhlé stěhování zejména po vydání zámků v Dolních Kounicích a v Jaroslavicích. Pro čtenáře je však velkou nevýhodou, když více než třetinu knihovního fondu má knihovna vyvezenu mimo Brno a dovoz literatury se praktikuje jednou týdně. Výrazné změny nastaly ve vnitřním provozu knihovny, když Státní vědecká knihovna společně s Národní knihovnou v Praze vstoupila do mezinárodního projektu CASLIN (Czech and Slovak Library Information Network), který s pomocí Mellonovy nadace a později i s pomocí stejně vysokých prostředků na investice od Ministerstva kultury umožnil automatizaci knihovnických procesů. I ta si však vyžadovala prostorové řešení.

S iniciativou přišel brněnský magistrát. Knihovna společně s Masarykovou univerzitou připravila Prohlášeni, které slavnostně 1. července 1994 podepsali všichni rektoři šesti brněnských vysokých škol, primátor města a ředitel knihovny. Obraceli se v něm na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo kultury, Ministerstvo hospodářství a Parlament České republiky s žádostí o vytvoření podmínek pro realizaci novostavby vědecké knihovny pro město Brno. Důvody byly až příliš lapidární, o to více však přesvědčivé. Na jedné straně město se svými šesti vysokými školami, na kterých studuje téměř 30 tisíc studentů a pracuje téměř 6 tisíc vyučujících a dalších zaměstnanců, představuje nejvyšší koncentraci studentů a vysokoškolských pracovníků na obyvatele ve srovnání s jinými vysokoškolskými centry u nás. Naproti tomu možnosti studijních míst v Moravské zemské knihovně a ve vysokoškolských knihovnách nedosahovaly ani 2"% studentů (optimálním číslem je 16"%) v této době, kdy se formy studia mění ve prospěch samostatnosti, tedy k samostatné práci s literaturou a dalšími zdroji informací.

V budově na Moravském náměstí a rohu Kounicovy ulice
je místo knihovny od roku 1935

Záměr se postupně začal naplňovat. Především díky důslednému tlaku ze strany Magistrátu města Brna se podařilo přesvědčit Ministerstvo kultury, jako zřizovatele Moravské zemské knihovny (tento název potvrdil knihovně nový statut z prosince 1993), aby novostavbu vědecké knihovny dalo do svých plánů investiční výstavby. Vedení Moravské zemské knihovny a a. s. Investinženýringu se podařilo získat příspěvky, aby na podzim roku 1994 mohly společně připravit architektonickou soutěž, v roce 1996 byla zpracována studie novostavby, v roce 1997 již ve státním rozpočtu byly vymezeny účelové prostředky, za něž byly zpracovány projekty pro územní řízení a stavební povolení a provedena studie interiéru. Pro rok 1998 bylo rozhodnuto ve státním rozpočtu se zahájením vlastní stavby.

Každý typ knihovny má své charakteristické rysy a vývoj, který nelze vždy zcela předvídat. Jak by měla vypadat vědecká knihovna pro XXI. století? Je vize brněnské knihovny tou správnou vzhledem k jejímu poslání, zaměření služeb a skladbě uživatelů?

Situace Moravské zemské knihovny v Brně (dále MZK) se v zásadě neliší od postavení a možností jiných státních vědeckých knihoven v ČR. MZK je druhou největší odbornou knihovnou po Národní knihovně v Praze. V praxi ji tvoří tři samostatná pracoviště, která vznikala jako samostatné odborné knihovny:

Univerzitní knihovna (se sídlem Kounicova 1) je univerzální vědecká knihovna, vznikla v roce 1808 jako součást učené společnosti, v roce 1883 byla zveřejněna, od vzniku Masarykovy univerzity roku 1919 se změnila v Zemskou a univerzitní knihovnu a plnila funkci encyklopedické vědecké knihovny pro město Brno a jeho vysoké školy
Technická knihovna (se sídlem Veveří 95) vznikla roku 1899 jako součást Českého vysokého učení technického, v roce 1945 byla osamostatněna a kromě technické literatury je informačním centrem norem a patentů
Pedagogická knihovna (se sídlem Solniční 12) vznikla v roce 1921 jako spolková knihovna, v roce 1951 byla zestátněna a slouží zejména pro učitele základních a středních škol na Moravě, ale také pro širokou obec studujících.

Jde tedy o jednu univerzální a dvě specializované knihovny, které se vzájemně doplňují. Jejich působnost postupně krystalizovala do dnešní podoby, o níž lze říci, že je plně funkční. Kromě MZK má však brněnský odborný uživatel k dispozici i knihovny další, především vysokoškolské fakultní, akademické či jiných odborných institucí. Protože tyto knihovny mají zpravidla výhodu ve své specializaci, musí s nimi počítat nejen čtenář, ale i MZK, a nedublovat jejich funkce, spíše snažit se o naplnění vzájemně doplňujícího se systému. Jsme si vědomi, že ani knihovní systém v jednom městě, byť má Brno největší strukturu knihoven po hlavním městě Praze, neuspokojí zcela potřeby uživatele. K jejich naplnění jsou propracovány a stále rozvíjeny meziknihovní služby v rámci státu i mezinárodně. Kromě toho jsme však v informačních prostředcích svědky v současné době až neuvěřitelných změn. Jejich příčiny jsou nejen v nových formách sdělování informací, ale zejména v automatizaci, jež už zasáhla do mnoha oblastí lidského konání (více než čtvrtina celého rozsahu automatizace směřuje k informační vědě).

Charakteristické rysy funkcí nově knihovny vůči veřejnosti jsou:

Prezenční studium

Požadavek čtenáře na odbornou literaturu je ideálně splněn, pokud tato literatura je kdykoliv v knihovně k dispozici. Toto se vztahuje zejména na domácí knižní produkci a časopiseckou produkci bez omezení. Znamená to zajistit, aby 1 výtisk od každého díla byl určen pouze k prezenčnímu studiu. MZK k tomuto opatření zavazují i nově vydané zákony o tzv. povinném výtisku, které v úplném rozsahu dostávají bezplatně od vydavatele pouze tři knihovny v republice (kromě MZK jen Národní knihovna v Praze a SVK v Olomouci).

Volný přistup k fondům

Ve své univerzálnosti jsou všeobecné studovny členěny do tří větších celků: humanitní vědy, biologické vědy. V těchto třech studovnách se počítá pro každou s téměř 200 studijními a pracovními místy a příručním fondem o rozsahu cca 20 tisíc jednotek. Kromě toho část skladiště s tematicky tříděným přírůstkem z několika posledních let bude volně přístupná a umožní tak čtenáři seznámit se s nově vydávanou literaturou.

Absenční studium

Nadále by mělo platit, že knihovna přikupuje další výtisky domácí literatury (dosavadní zásady stanovují maximálně 5 výtisků) a doplňuje podle svých možností i literaturu ze zahraničí. Především tyto výtisky jsou určeny k půjčování mimo knihovnu, s nímž se počítá. K této základní službě z vlastních fondů patří i meziknihovní výpůjční služby, tj. vypůjčení literatury (a častěji kopie plných textů článků) z jiných knihoven našich i zahraničních.

Specializovaně útvary

Kromě uvedených všeobecných služeb jsou v nové budově dislokovány specializovaně studovny - novin (časopisy budou vykládány ve všeobecných studovnách), starých tisků a zvláštních sbírek, nových médií, firemních a obchodních informací. V těchto útvarech se provádí vždy celá agenda spojená s doplňováním a zpracováním, ve studovnách je k dispozici informační literatura a bibliografický aparát.

Referenční služby

Ve studovnách humanitních, biologických a technických věd budou k dispozici počítače k práci s multimediálními databázemi, jež má knihovna pro své čtenáře k dispozici nebo prostřednictví Internetu umožní vstup k jejich využívání. K tomuto budou napomáhat nejen odborní informační pracovníci, ale také aktivně vytvářený informační aparát usnadňující přehled a přístup k těmto bázím dat.

Před deseti a několika více lety se hovořilo ve vědě o informační revoluci, dnes se začíná hovořit o revoluci digitální. Jde především o nové formy multimediálních informací, které nahrazují klasické tištěné formy a zaplavují svět informací. Pro knihovny to znamená zabývat se otázkami, které se vztahují k evidenci, registraci, archivaci a využívání těchto souborů dat. I v tomto smyslu je třeba počítat v prostorách knihovny s přístupem k těmto informačním zdrojům a umožnit modulárnost při využívání nových prostor, s nimiž knihovna bude muset vystačit nadlouho.

Před knihovnou stojí však ještě řada otázek zcela prozaických. Rozsah skladovacích prostor např. jistě neumožní zpřístupnit dosavadní knihovní fondy k volnému výběru uživateli (ani by to technicky nebylo reálné a účelné). Stejně tak se knihovna neobejde bez mimobrněnských depozitářů pro ukládání měně žádaných fondů (každé sklady se dříve či později zaplní a nechceme u nové knihovny tomuto napomoci svezením fondů, do nichž se chodí jen zřídka). Budujeme moderní knihovnu s optimálním provozem pro studium, správu i ochranu uložených fondů, její provoz však musí být řešen maximálně hospodárně.

Toho všeho jsme si vědomi. V současné době již je o dispozičním řešení nové knihovny rozhodnuto. Studie interiéru řeší rozmístění jednotlivých funkcí knihovny. Časová představa tří let, které nás dělí v našich představách od otevření nové knihovny pro veřejnost, je velmi krátká ve srovnání, kolik práce knihovníků je třeba vložit do zpracování jednotlivých pracovních postupů v nových podmínkách MZK. Vždyť rušíme v Brně tři zaběhnuté knihovny a vytváříme jednu novou, která by měla zachovat výhody specializovaných knihoven na straně jedné a umožnit rozšíření služeb jako celku na straně druhé. A to všechno s respektováním nejvýznamnějšího Ranganathanova zákona knihoven "Šetři čas čtenáře".

Mapa
Dnešní i budoucí lokalizace MZK