Putování za Blanickými rytíři

Ukončení našeho poznávání regionální osobnosti Stanislava Rolínka jsme si naplánovali na 12. května 2012. Probudili jsme se do chladného sobotního rána a s velkým napětím jsme čekali, koho zima a déšť odradí. Do autobusu nastoupily děti z Němčic, se kterými jsme odjeli pro kamarády do Rájce. V Bořitově nastupovaly děti ze Závisti a poslední místa obsadili poutníci z obce Obora. Plný autobus nabral směr Kunštát – Rudka.

Paní Miholová z knihovny v Rájci-Jestřebí cestou informovala o místech, kterými jsme projeli. Byly to obce Jabloňany a Sebranice. Cesta nám tak rychle a příjemně uběhla a už jsme vystupovali u zámku v Kunštátě. Stále za deště a větru.

Děti v barevných pláštěnkách nebo s deštníky, ale s úsměvem, vyrazily k plnění prvních úkolů. Úkryt před deštěm a větrem nám poskytl zámecký dřevník, kde se děti dozvěděly důležité informace o historii zámku.

Druhou zastávkou se stal zastřešený a suchý altánek v zámecké zahradě. Kromě malého občerstvení zde poutníci vyslechli povídání o psím hřbitově a také něco málo k historii Kunštátu. Potom již nebylo těžké pro pozorné posluchače vyplnit nachystané otázky. Všichni obdivovali zajímavou keramiku nainstalovanou do volného prostoru zahrady. Kdo mohl, tak si u vlídné paní v pokladně zakoupil pohlednici a nechal dát razítko do našich putovních sešitů.

Kolem psího hřbitova jsme pokračovali dále. Našli jsme 12 pomníčků, na kterých bylo možné přečíst jméno a letopočet. Čtyři další pomníčky jsou dnes již nečitelné.

HURÁ! Při cestě na kunštátské náměstí nám přestalo pršet! Díky tomu jsme se mohli zastavit a zavzpomínat na velkého básníka Františka Halase přímo u jeho domu v Kunštátě. Úryvek z básně „Vodníkova zahrada“ děti inspiroval k namalování obrázku při plnění dalšího okruhu otázek. Využili jsme k tomu teplo místní cukrárny, kam jsme se zmrzlí a prokřehlí schovali.

Přesun do Rudky jsme kvůli počasí uskutečnili autobusem.

Čekala nás zde prohlídka jeskyně a další plnění úkolů. Jeskyně byla uměle vyhloubena. Z pískovce Stanislav Rolínek postupně tvořil sochy. Především blanické rytíře, kteří spí a čekají, až bude českému národu nejhůře, aby mu mohli v čele se svatým Václavem vyjet na pomoc. Před vchodem do jeskyně stojí lev v nadživotní velikosti zajímavý tím, že sochař skutečného lva v životě neviděl a modelem mu byl pouhý obrázek. Pod jeskyní jsou boty, které zbyly ze zničené sochy T. G. Masaryka.

Po návštěvě jeskyně ti odvážnější pokračovali na rozhlednu Milenku, i když nebylo vidět tak daleko jako při jasném počasí. Vyhlídka byla poslední zastávkou našeho putování. Po zhlédnutí dalších sochařských děl, vystavených v areálu, děti naskákaly do autobusu a zase s deštěm jsme se všichni vraceli domů.

Během zpáteční jízdy poutníci zodpověděli poslední okruh otázek. Při výstupu všechny čekala malá odměna a pamětní list, který si můžete prohlédnout ZDE.

Helena Jalová a Marie Slaničková